VYHLEDAT

Latinský název Selenum. Chemická značka Se. Celková zásoba v organismu je 10 -15 mg.

Tento stopový prvek byl původně označován za toxický a až teprve v druhé polovině osmdesátých let bylo vysvětleno jeho antiradikálové a antioxidativní působení jak v buněčných membránách, tak v buněčných tekutinách.

Tyto selenoenzymy jsou zatím známé ve čtyřech formách a jsou jedním z hlavních činitelů v boji proti radikálovému poškození.

Spolu s vitaminem E zabezpečuje elasticitu tkání, zlepšuje využiti kyslíku srdečním svalem, účastní se syntézy prostaglandinů, které jsou součástí ochrany proti vysokému krevnímu tlaku. Brání nadměrné srážlivosti krve (také prostřednictvím prostaglandinu), povzbuzuje děložní stahy v těhotenství.

Teprve v devadesátých letech je zkoumána funkce selenu v metabolismu štítné žlázy. Zdá se, že muži mají větší potřebu selenu, protože se v hojné míře koncentruje ve varlatech.

Nedostatek selenu způsobuje náchylnost organismu snad na všechny infekční choroby, zvyšuje se riziko onemocnění kardiovaskulárního systému, větší predispozici ke zhoubným nádorovým procesům, zřejmě i k poruchám funkce štítné žlázy.

Pokrmy s obsahem selenu: vejce, mléčné produkty, obilné klíčky, brokolice, tuňák, cibule, rajčata.

Interakce: průmyslovými metodami přípravy jídel a rafinačními procesy ubývá jeho procento v potravinách. Při výrobě bílé mouky se ztrácí až 80 % obsahu selenu.

Dávky: nejvíce používané dávky jsou od 25 - 100 mikrogramů. Užívá se téměř vždy s vitaminem E. Jejich účinky se vzájemně potencují. Při vysokých dávkách může být toxický.