BMIAlkoholDiskuze×Menu

VYHLEDAT

Zavřít

Aminokyseliny, kyseliny

Anabolika, steroidy

Antioxidanty

Bílkoviny, proteiny

Chemie

Enzymy, koenzymy

Hubnutí, diety, redukce

Kreatin, kre-alkalyn...

Minerální látky

PelMel

Pitný režim

Pohybový aparát

Přídatné látky, aditiva...

Řasy

Rostliny, extrakty, silice

Sacharidy

Tuky, oleje

Vitaminy

Živočišné látky, extrakty

www.nutrion.cz/info

PRO SPRÁVNOU FUNKCI STRÁNEK POVOLTE JavaScript.


Vše o koenzymu Q10

Koenzym Q patří do skupiny tzv. ubichinonů ("ubi" v názvu pochází ze slova "ubikvitární" - všudypřítomný, "chinon" popisuje chemickou strukturu ). Struktura ubichinonů je podobná vitamínům E a K. Také funkcí je koenzym Q vitamínům velmi příbuzný. Chemici ubichinony rozdělují podle délky jejich postranního isoprenoidního řetězce - nejvýznamnějším je ubichinon 50 (koenzym Q10).


Koenzym Q10 je nezastupitelný v procesu buněčného dýchání v tzv. dýchacím řetězci. Při přenášení elektronů a vodíkových atomů, získaných při spalování živin, skrz vnitřní membránu mitochondríi, je získávána energie pro živé děje v buňce, která se ukládá do molekuly ATP. Jako mobilní přenašeč elektronů mezi dalšími součástmi membrány funguje právě koenzym Q10. Zvláště důležitou roli hraje koenzym Q10 ve svalových buňkách, které potřebují mnoho energie. Naprosto klíčový je pro srdeční svalovinu, která získává 60 - 80 % energie z ATP, takže již snížení obsahu koenzymu Q o 5 % v myokardu může vést k poruše funkce srdce. Při 25%-ním nedostatku koenzymu Q10 v organizmu je již značně snížena výkonnost i odolnost. Deficit tohoto koenzymu vyšší než 75 % není slučitelný se životem.


Podobně jako hormony a některé vitaminy, je i Q10 katalyzátorem reakcí životně důležitých pro organizmus. Je to tedy substance umožňující biochemickou reakci, nebo ji usměrňující. Ať již jde o proces látkové výměny, pohyb nebo dělení, každá aktivita buňky vyžaduje energii. Chybí-li Q10, tvorba energie se přeruší, v důsledku čehož ustanou všechny biochemické pochody v buňce.


Koenzym Q10 je dále důležitý bojovník proti volným radikálů. Chrání tak tkáně před poškozením a stárnutím, podporuje imunitní systém.


Kde se koenzym Q10 nachází?


Ubichinony, jak název napovídá, mohou být tvořeny téměř všemi živými buňkami - v mikroorganismech, rostlinách (ty obsahují tzv. plastochinon s kratším řetězcem) i živočichů včetně člověka. Výjimku tvoří některé mikroorganizmy - grampozitivní bakterie a sinice.


Naše buňky tvoří ubichinon 50 (koenzym Q10) z aminokyselin - fenylalaninu (příp. tyrozinu), methioninu a dále mevalonové kyseliny.


Druhým zdrojem koenzymu Q, vedle naší vlastní tvorby v buňkách, je potrava. Nejvíce se ho nachází v kukuřici, ořechách, sóji, mase (drůbež, vepřové i hovězí), rybách (sardinky, makrely), brokolici, špenátu, řepkovém, sójovém a sezamovém oleji. Předpokládá se, že při normálním složení stravy přijímáme denně 5 až 10 mg koenzymu Q10. Další je tvořen v našich buňkách.


Koenzym Q10 je obsažen v mnohých potravinách. Bohužel, díky technologickému zpracování je značné procento obsaženého koenzymu zničeno dříve, než se dostane na stůl. Na rozdíl od zemí třetího světa není v hospodářsky vyspělých zemích problém v množství potravy, nýbrž v její kvalitě. Používané technologické postupy zpracování potravin vedoucí k jejich tzv. hygienické nezávadnosti a dlouhodobé trvanlivosti mají za následek ztrátu značného množství vitaminů, minerálů a stopových prvků.

Jde zejména o tyto procesy: předčasné dozrávaní ovoce a zeleniny v plynové atmosféře, sterilizace za vysokých teplot při konzervaci potravin, dlouhodobé skladování za nízkých teplot atd. Ztráty se pochopitelně nevyhnou ani koenzymu Q10, jenž navíc není součástí vitamínových směsí, jimiž jsou obohacovány některé druhy potravin, jako např. různé džusy nebo cereální směsi.


Proč je vhodné pro mnohé z nás doplňovat koenzym Q10?


Za normálních okolností může být potřeba koenzymu Q10 kryta vyváženou stravou, zvláště při kladení důrazu na potraviny s bohatým obsahem koenzymu Q10 (viz předchozí odstavec) a vitamínů důležitých pro jeho tvorbu (niacin, B6 a B12, kyselina pantotenová a listová).


Vyšší nároky na příjem koenzymu Q10 mají sportovci, lidé těžce pracující nebo vystavení stresu, přísní vegetariáni, kojící matky, lidé s poškozením jater a chorobami srdce či vysokým krevním tlakem a, což je důležité, všichni starší lidé. S přibývajícím věkem, již kolem 40 - 50 let, začíná totiž tvorba, a tedy i obsah koenzymu Q10 v těle klesat. Klesá-li tvorba, nebo je-li významně zvýšená potřeba (sportovci, lidé ve dlouhodobém stresu), pak často nestačí příjem koenzymu Q10 v potravě zajistit jeho dostatečný obsah v tkáních.


V zemích Evropy se obvykle doporučuje příjem koenzymu Q10 mezi 10 a 30 mg denně.

Pokud je preparát užíván jako doplněk stravy pro odstranění nedostatku Q10, např. při poruchách činnosti srdce, doporučují odborníci denní dávku 10 až 30 mg Q10. Obdobně jako při saturaci organismu jinými vitaminy, u lidí s malým až středním deficitem Q10, dochází k pomalému, postupnému zvyšování hladiny, až po její úplnou normalizaci. Proto může trvat i déle než 3 měsíce, než se účinek podávaného koenzymu projeví. Avšak při značně vysokém deficitu Q10 lze počítat se zlepšením stavu již po několika dnech podávání. Proces v organismu lze přirovnat k mycí houbě - čím je sušší, tím více tekutiny je schopna nasát. Dále je třeba si uvědomit, že pacient odpovídá na léčbu koenzymu Q10 jen tehdy, souvisí-li jeho onemocnění s deficitem Q10.


Pro zvýšení vitality, klesající fyzické i psychické výkonnosti, ochrany tkání proti poškozování volnými radikály a podporu funkce imunitního systému je nutno dodržet pravidelný a dlouhodobý příjem koenzymu Q10. Po vysazení totiž jeho hladiny rychle klesají.


Nežádoucí účinky koenzymu Q10 při běžném dávkování nejsou známy. Ani dlouhodobý příjem 100 mg koenzymu Q10 nevedl k vzniku žádných nežádoucích efektů.


V roce 1957 vědecký tým F.L.Cranea z Madisonu ve státě Wisconsin objevil v mitochondríich hovězího srdce koenzym Q. Vědci dále zjistili, že tento koenzym zprostředkovává oxidační i redukční pochody v buňce. Britský výzkumník R. A. Morton nazval koenzym Q "Ubichinon" pro jeho ubikvitární výskyt ve všech formách života.

Dosavadní poznatky ukazuji, že Q10 je součástí mitochondríi, buněčných organel, které jsou jakousi energetickou centrálou buňky a zajišťují přibližně 95 % energie potřebné pro životní pochody v ní. Koenzym Q10 se zde uplatňuje při tvorbě adenosintrifosfátu (ATP), jenž je zdrojem chemické energie pro všechny energeticky náročné procesy v buňce.


Koenzym Q je v přírodě obsažen ve všem, co dýchá, neboť pro tento proces zabezpečuje energii. Rostliny jsou vybaveny schopností tento enzym tvořit. Mikroorganismy, které jej rovněž potřebují k zajištění svých životních pochodů, jej získávají z půdy, z rostlin a z ostatních živých organismů. Lze shrnout, že koenzym Q je postupně předáván v celém potravinovém řetězci, na jehož konci je člověk.


Koenzym Q se dostává do buněk určitých orgánů v daleko vyšší koncentraci než do buněk orgánů jiných. Závisí to na jejich energetické potřebě. Nejvíce se jej tedy dostává do buněk srdce a jater.


Dosud je známo 10 rozdílných forem koenzymu Q, označovaných Q1 až Q10, které jsou rozdílně zastoupeny v živých organismech různého stupně fylogenetického vývoje:

  • mikroorganismy - Q1 až Q6
  • kvasinky - Q6, Q7
  • bakterie - Q8, Q9, Q10
  • rostliny - Q9, Q10
  • houby  - Q7, Q8, Q9, Q10
  • bezobratlí - Q9, Q10
  • obratlovci - Q10 +

V  lidském organismu byl zjištěn výhradně koenzym Q10, Prvním, kdo Q10 izoloval z lidského srdce, byl dr. Karl Folkers: "Vzhledem k různosti koenzymů Q fungujících u vývojově nižších druhů než je člověk, bylo třeba zjistit, který koenzym potřebuje lidské srdce, aby jej bylo možno léčebně využít". Přestože lidské buňky obsahují výhradně koenzym Q10, lidský organismus je schopen využít i ostatní koenzymy Q přiváděné v potravě: v játrech jsou postranní řetězce odděleny od základních molekul koenzymu a následně jsou utvořeny nové molekuly Q10. Zejména u starších lidí však tento chemický proces nemusí fungovat, takže ti jedinci, kteří konzumují málo masa, mohou trpět nedostatkem koenzymu Q10.

Koenzym Q10 je vitamin, přestože se z klasické definice vitaminu jako látky důležité pro život, již musí organismus přijímat v potravě a není schopen ji sám syntetizovat, vymyká. Avšak schopnost syntézy Q10 se s věkem snižuje a ve stáří zaniká.


Celkový obsah koenzymu Q10 v lidském organismu dosahuje přibližně 2 gramy. Původně jej bylo možné získávat pro farmakoterapeutické účely výhradně z hovězích srdcí. Cena za výrobu 1 gramu nepurifikovaného preparátu se pohybovala okolo 1000 USD. V první polovině sedmdesátých let se japonským výzkumníkům podařilo izolovat z tabáku substanci, jež má pro Q10 charakteristické postranní řetězce s 50 uhlíkovými atomy.

V  roce 1974 byla zahájena průmyslová výroba Q10, k níž bylo využito odpadových zbytků z výroby tabákových produktů. A byli to opět Japonci, kteří v roce 1977 vyvinuli výrobní postup koenzymu Q10 na principu fermentace.


Studie na 16 dobrovolnících, jimž bylo podáno 100 mg Q10, ukázala, že u všech sledovaných osob došlo v průběhu 5 až 10 hodin po podání k významnému vzestupu hladin Q10 v krvi, které po 24 hodinách opět mírně poklesly. Vysoká hladina se ustálila teprve po 4 dnech podávání a byla 4 x - až 7 x vyšší než původní vlastní hladina probanda. Dalším důležitým zjištěním bylo, že takovéto zvýšení hladiny Q10 v krvi nijak neovlivňuje syntézu vlastního Q10 organismem.


Z klinického pohledu hraje koenzym Q10 závažnou roli u srdeční nedostatečnosti a u ischemické choroby srdeční, zejména pak u angíny pectoris. Dr. Karl Folkers, který se zabývá touto problematikou od roku 1957, k tomu říká: "Dnes jsem již zcela přesvědčen, že koenzym Q10 se účastní výroby bioenergie v mitochondríich. Považuji proto za vysoce pravděpodobné, že mezi signifikantní příčiny nemocí srdce a cév patří nedostatek koenzymu Q10. Já osobně již nepochybuji, že nedostatek Q10 onemocnění vyvolává a že toto onemocnění lze léčit perorálním podáním koenzymu."


Krátce poté, co si v roce 1957 dr. Folkers položil otázku, zda je koenzym Q10 důležitý pro funkci srdce, obdržel jeho tým k výzkumu 7 lidských srdcí. Pomocí analytických a extrakčních metod se podařilo získat čistý krystalický Q10. Společně s japonským kolegou Watanabem studovali hodnoty Q10 v krvi kardiaků i zdravých jedinců. Prokázali, že u kardiaků byly tyto hodnoty sníženy o 25 % ve srovnání se zdravými jedinci.

Dalším krokem byly analýzy tkáňových biopsíi získaných kardiochirurgem dr. Cooleyem. Celkem se jednalo o 132 vzorků zahrnujících celkem 13 kategoríi onemocnění. Signifikantní deficit Q10 byl prokázán u 75 % vzorků.

Počátkem sedmdesátých let se 110 lékařů ve 41 japonských nemocnicích podílelo na rozsáhlé klinické studii trvající téměř 9 let a zahrnující i dva dvojité slepé pokusy, jež měla prokázat léčebný efekt koenzymu Q10 u pacientů se srdeční nedostatečností. Výsledkem studie bylo zjištění, že u minimálně 70 % pacientů bylo po podání Q10 dosaženo signifikantních terapeutických účinků.

MUDr. Pavel Tomšík

Diskuze » Vše o koenzymu Q10

Mohlo by Vás zajímat...


Stránky jsou věnovány informacím o výživových přípravcích, vitamínech, minerálech, doplňkové a sportovní výživě a látkám rostlinného původu. Stránky mají pouze informativní charakter.

Stránky se snaží podávat kvalitní, komplexní a objektivní informace. I přesto doporučujeme, veškeré zde získané informace porovnávat s dalšími zdroji, zejména z důvodu neustálého rozvoje vědních oborů spojených s oblastí zájmu těchto stránek.

Twitter NUTRIONczNutrionCz Google+Facebook.com/nutrionczInstagram.com/nutrioncz

Vše o koenzymu Q10