PRO SPRÁVNOU FUNKCI STRÁNEK POVOLTE JavaScript.
Latinský název sodíku je Natrium. Chemická značka Na. Tento prvek patří v Mendělejově tabulce do skupiny alkalických kovů. Natrium řadíme do tzv. esenciálních prvků.
Celkové množství v těle se pohybuje od 3700 - 4000 mmol. Koncentrace natria v séru je 130 - 142 mmol/l. Močí se vylučuje 30 -500 mmol/den.
Natrium představuje 92 % všech kationtů a 46 % všech extracelulárně aktivních látek. Na koncentraci Na+ proto závisí množství extracelulární (mimobuněčné) tekutiny. Tomu odpovídá i procentuální rozložení v extracelulární a intracelulární tekutině. V extracelulární tekutině je uloženo 54 % celkového natria a v intracelulární tekutině je uloženo 46 % celkového natria.
Natrium také nepřímo ovlivňuje intracelulární množství tekutiny a to udržováním tzv. klidového membránového potenciálu. Tento klidový potenciál je pro buňky nezbytný, neboť jim zajišťuje stálost vnitřního prostředí. Proces se dá přirovnat k pumpě, která čerpá natrium z buňky ven, jako hlavní extracelulární kationt a kalium do buňky, jako hlavní intracelulární kationt.
Celý tento děj je dynamický a neustále upravuje aktuální poměry vně a uvnitř buňky. Neustálá výměna iontů proti svým koncentračním spádům je energeticky náročná a proto musí být dotována energíi, která vzniká štěpením ATP (adenosintrifosfátu). Rozštěpení jedné molekuly ATP stačí na přenos tří iontů natria z buňky ven a dvou iontů kalia do buňky. Celý systém nazýváme sodíko-draslíkovou pumpou.
Nyní si objasníme, proč je nutná energie na udržení již zmíněného klidového potenciálu.
Jak jsme již uvedli natrium je hlavní extracelulární kationt. Naproti tomu kalium, o kterém už zde byla řeč je hlavním intracelulárním kationtem. Protože koncentrace natria uvnitř buňky je nižší než vně, je přirozené, že ionty natria se snaží proniknout do buňky po tzv. osmotickém spádu a tím vyrovnat počet iontů vně a uvnitř buňky. Tento děj platí i pro kalium, ovšem obráceným směrem, to znamená, že osmotický spád směřuje z vnitra buňky do jejího okolí. Tento směr osmotického gradientu je dán vyšší koncentrací kalia uvnitř buňky.
Kdyby nebyla k dispozici energie, která by neustále čerpala ionty natria a kalia proti svým osmotickým gradientům, došlo by k vyrovnání koncentrací obou iontů vně a uvnitř buňky. Tento stav je ovšem pro buňku a její život naprosto nepřijatelný a proto je nutná energie, která udržuje pro buňky prostředí, které je pro jejich život nezbytnou nutností.
Množství a osmolalita extracelulární tekutiny je pro jedince velice důležitá a proto je nutné velmi přesné řízení jak objemu, tak osmolality extracelulární tekutiny. Z předchozího textu již víme, že osmolalitu mimobuněčné tekutiny zajišťuje především množství natria v ní obsažené. Mechanismy, které udržují osmolární a objemovou homeostázu (rovnováhu) mimobuněčné tekutiny jsou dva a oba jsou hormonální. Hospodaření s vodou zajišťuje adiuretický hormon (ADH), jinak zvaný také vasopresin. Tento hormon je tvořen neurosekrečními buňkami hypothalamu.
Osmolaritu plazmy udržuje druhý hormon zvaný aldosteron, který je produkován kůrou nadledvin. Denní dávka příjmu soli by se měla pohybovat v rozmezí 2-5 gramu u dospělého člověka. Většina lidí ovšem přijímá větší množství soli, než je tato hranice. Normální běžné potraviny samy o sobě obsahují tolik soli, že jsou schopny pokrýt potřebu běžného dospělého člověka naší populace.
To znamená, že není potřeba potraviny dosolovat. Výjimku tvoří např. horké letní měsíce a některé specifické práce, jako práce v dolech nebo u tavičských pecí apod. Další výjimku tvoří provozování některých sportů na vrcholové úrovní. Lidé, kteří spadají do těchto specifikací mají samozřejmě zvýšenou potřebu v příjmu soli, protože se daleko více potí a vylučují tak více soli spolu s tekutinami. Bylo by hrubou chybou nahrazovat u těchto jedinců pouze ztráty tekutin. V těchto případech je potřeba se ztrátami tekutin dodávat také sodík a další minerály.
Dalším aspektem v příjmu soli je, že natrium musí být v rovnováze s kaliem a z tohoto důvodu by při zvýšeném příjmu soli měl být zvýšen příjem kalia. Tento fakt je běžně opomíjen.
Zvýšený příjem soli, který neodpovídá zvýšenému výdeji, má při dlouhodobém trvání neblahé důsledky pro náš organismus.
Nedostatek soli je stav pro organismus také nebezpečný. Tento stav se vzhledem k tomu, že sůl je téměř všudypřítomná nachází měně častěji. Nedostatek soli v organismu může nastat z několika příčin:
Pokrmy, které obsahují největší množství soli: jsou to všechny konzervované potraviny, dále rafinované potraviny (pšeničná mouka, polotovary, konzervy, šunka, salámy, atd.)
Diskuze » SŮL NAD ZLATO? SODÍK (Natrium)
Mohlo by Vás zajímat...
Stránky jsou věnovány informacím o výživových přípravcích, vitamínech, minerálech, doplňkové a sportovní výživě a látkám rostlinného původu. Stránky mají pouze informativní charakter.
Stránky se snaží podávat kvalitní, komplexní a objektivní informace. I přesto doporučujeme, veškeré zde získané informace porovnávat s dalšími zdroji, zejména z důvodu neustálého rozvoje vědních oborů spojených s oblastí zájmu těchto stránek.