VYHLEDAT

Imunostimulancia (nebo imunoadjuvancia) se používají ke zvýšení imunitní odezvy organismu vůči infekčním chorobám (chřipka, hepatitis atd.), ale mají také uplatnění u chorob závažných (rakoviny).

Rostlinná imunostimulancia patří do skupiny nespecifických látek a mohou zasahovat některý z následujících nespecifických efektorových systémů: fagocytární systém (makrofágy a neutrofilní granulocyty), systém komplementu, kininový systém a kaskádu kyseliny arachidonové a prostaglandiny. Problém imunostimulace není záležitostí jednoduchou a nemělo by smyslu jej na tomto místě rozebírat.

Ze strukturního hlediska zaujímají největší postavení v této skupině polysacharidy. Největšího významu dosáhly polysacharidy získané z hub, zejména z houževnatce jedlého (Lentinus edodes), klanolístky obecné (Schizophyllum commune) a outkovky pestré (Coriolus versicolor). Prakticky našly uplatnění především při léčbě zhoubných nádorů, po radioterapii.

Významné jsou také glukany z lišejníků, např. pukléřky islandské (Cetraria islandica) - běžně dosažitelnou léčivou rostlinou, používanou ve formě čajů při podpůrné léčbě virových onemocnění dýchacích cest, nebo glukomannany z kvasnic (Saccharomyces cerevisiae).

Polysacharidy, které jsou přítomny ve vyšších zelených rostlinách začínají své uplatnění nalézat až v poslední době. Jsou obsaženy v potravních zdrojích, např. v řepě (Beta vulgaris), ovsu (Avenna sativa), dále ve slézu lesním (Malva silvestris), některých adaptogenních rostlinách (všehoji ženšenovém - Panax ginseng, eleuterokoku ostnitém - Eleuterococcus senticosus) a třapatce nachové (Echinacea purpurea).

Mnoho vyšších rostlin obsahuje imunostimulační polysacharidy, většinu z nich však není možné používat perorálně (ústy) - musí být podávány injekčně, což je pro běžné každodenní používání neatraktivní a proto je v současnosti používáno jen několik málo rostlin, jejichž polysacharidy jsou vstřebávány v zažívacím ústrojí.