VYHLEDAT

Fluor - chemická značka F. V Mendělejevově tabulce prvků ho řadíme do skupiny halogenů. Celkový obsah fluoru v organismu činí 2 - 3 g. Téměř veškeré množství tohoto prvku v organismu je uloženo v kostech a zubech ve formě fluoridu. Fluor je odpovědný za tvrdost zubů a brání vzniku zubního kazu. Na povrchu zubu totiž dochází k neustálé výměně iontů vápníku a fluoru. Tento mechanismus musí být v neustálé rovnováze a rozhodující je pro tuto rovnováhu pH dutiny ústní.

V kyselém prostředí dochází k vyvažování iontů vápníku a fluoru z hydroxyapatitu a řídnutí skloviny, a to je počátek vzniku zubního kazu. Naopak pokud je prostředí zásadité dochází k zabudovávání těchto iontů zpět do krystalu hydroxyapatitu a tím k remineralisaci skloviny. Je zajímavé, že fluorové ionty mají větší afinitu (vazebnou sílu) k hydroxyapatitu než ionty vápníku.

Tímto procesem může dojít k nahrazení všech hydroxylových zbytků hydroxyapatitu a vzniku fluoro-apatitu. Ten vykazuje větší stálost vůči kyselému prostředí a větší tvrdost. Pro zdravý vývoj zubů je fluor nepostradatelný. Je velmi důležité, aby v péči o zuby dětí byl zastoupen.

Dnes jsou téměř všechny zubní pasty s obsahem fluoru. Je ovšem důležité, aby fluor byl k zubní sklovině dodáván v malých koncentracích, ale po co možná nejdelší dobu dne. Z tohoto hlediska se zdá být nejvýhodnější podávání fluoru vázaného na organickou sloučeninu, jako jsou třeba aminy. Tyto látky mají vysokou absorpční schopnost, mají dobrou přilnavost k zubní sklovině a jsou schopny uvolňovat ionty fluoru po dlouhou dobu.

Zajímavé je to také u kostí. Dnes se velmi diskutuje vliv fluoru na potlačení vzniku osteoporózy u žen po menopause a celkově starších lidí. Kost je tvořena také krystaly hydroxyapatitu a ionty fluoru samozřejmě i zde vykazují větší afinitu k tomuto krystalu než vápník. Zde ovšem na rozpouštění kosti doléhají jiné faktory než u zubní skloviny. Závisí zde na plazmatických hladinách vápníku a fosforu a na činnosti několika hormonálních systémů.

Co je zajímavé z hlediska fluoru a jeho inkorporace do hydroxyapatitu je to, že fluor nepodléhá hormonálním vlivům, kterým podléhá fosfor a vápník. Z tohoto hlediska je prevence osteoporózy fluorem velice zajímavá. Ovšem u fluoru může dojít velice snadno k předávkování, které by mohlo vyvolat nežádoucí účinky.

Hypofluoroza je nedostatek fluoru v organismu. Jeho negativní vliv se projeví hlavně u dětí při vývoji kostí a zubů. Dochází k abnormalitám ve vývoji hlavně zubů, zhoršené kvalitě skloviny. U kostí může dojít k jejich deformaci v důsledku snížené tvrdosti této tkáně.

Hyperfluoroza je stav, kdy fluor je v přebytku. Ve sklovině dochází k defektům barvy, zuby jsou skvrnité, barva skvrn záleží na velikosti předávkování fluorem od bílých, přes žluté až šedé. V organismu dochází k ukládání fluoru do šlach a kloubů. Nastávají potíže s kloubní pohyblivostí, dochází k tvorbě kostních výrůstků. Může také dojít k degenerativním změnám ledvin, jater, nervové soustavy.

Potraviny obsahující fluor: většina potravin obsahuje okolo 0,2 - 0,3 mg /kg, mořské ryby 5-15 mg/kg. Nezbytný denní příjem je 1,5-4 mg. Pozor, větší dávky mohou vést k předávkování fluorem.