VYHLEDAT

Pod tímto pojmem rozumíme udržování dostatečného množství tekutin a minerálů v organismu. Lidské tělo je tvořeno ze 70 % vodou. Samotný tento fakt vypovídá o důležitosti udržování přiměřeného množství vody v organismu. Tak jako v přírodě funguje přirozený koloběh vody, tak i tělo si vyžaduje dodržování určitých zásad v pohybu tekutin.

V těle rozlišujeme tzv. mimobuněčnou tekutinu (extracelulární) a vnitrobuněčnou (intracelurární). Extracelurámí tekutina zahrnuje krev, lymfu a tekutinu vyplňující prostor mezi buňkami. Tekutina intracelurámí a extracelulární se od sebe liší obsahem minerálů. V extracelulární tekutině je převažujícím iontem sodík, zatím co v intracelulární tekutině převládá draslík.

Voda je rozpouštědlem mnoha látek, které přijímáme. Velice významně se uplatňuje v metabolismu na všech úrovních. Je ovšem také nosičem (vehikulem) minerálů, stopových prvků a mnoha dalších elementů.

Tělo vodu také potřebuje jako chladící kapalinu a brání tak přehřátí organismu. Tento proces se nazývá pocení.

Další funkcí vody je odplavování zplodin vznikajících při metabolických procesech ve formě moči. Samotný metabolismus spotřebovává také určité množství vody (cca 300 ml).

Průměrný člověk vydá denně cca 2 - 2,5 I vody, z toho 1 - 1,5 I močí, cca 600 ml pocením a cca 300 - 400 ml je spotřebováno metabolickými pochody.

U sportovců je výdej tekutin samozřejmě vyšší a to hlavně pocením. U některých aktivit a extrémních klimatických podmínkách může být ztráta vody pocením až 4 I např. maratónský běh.

Při ztrátách vody dochází také k úbytku minerálů. Spolu s potem odchází hlavně sodík. Močí se vylučuje převážně draslík. Tyto skutečnosti bychom měli respektovat a ztráty vzniklé provozem našeho těla pravidelně nahrazovat. Pro běžnou populaci by stačilo, kdyby dodržovala zásady racionální výživy, kterou by dostatečně nahradila většinu ztrát důležitých látek.

Jiná situace nastává u sportovců a hlavně vrcholových. Tato část naší populace není schopna vyrovnat vzniklý deficit tekutin a minerálů jinak než suplementy k tomu určenými.

Pokud nedochází k vyrovnávání ztrát tekutin a minerálů dochází v organismu k tzv. DEHYDRATACI.

Dehydratace je stav, kdy nastává nadměrný úbytek tekutin a to hlavně extracelulární. Závažné projevy můžeme pozorovat pokud objem tekutiny v těle poklesne o více než 6 %. Dehydrataci rozeznáváme hypotonickou, hypertonickou a izotonickou.

Ještě než přistoupíme k popisu jednotlivých stavů vysvětlíme si pojem osmotická aktivita tekutin v organismu. V předchozím textu bylo uvedeno, že v extracelulární tekutině je hlavním iontem sodík a intracelulární tekutině draslík.

Tyto ionty jsou v určitých koncetracích. To znamená, že např. na 1 ml tekutiny připadá určitý, konstantní počet iontů daného prvku. Pokud je v daném množství tekutiny více iontů, než je stanovená norma pro tuto tekutinu, stává se tato tekutina hyperosmolární vůči normě. Tento stav nastane při úbytku tekutiny a zachovaném počtu iontů.

Pokud je ovšem na jednotku množství tekutiny méně iontů, než je norma, stává se tato tekutina hypoosmolární. Tato situace se projeví při zvyšování objemu tekutiny bez adekvátního příjmu iontů.

Nutno ještě uvést jak se chovají dvě tekutiny o nestejné koncentraci iontů, pokud se dostanou do styku, Tekutina, která je koncentrovanější, poskytne ionty tekutině méně koncetrované, čímž se obě koncentrace vyrovnávají a vzniká tekutina s homogenně rozloženými ionty, Proudění iontů z více koncentrovaného roztoku do méně koncentrovaného nazýváme osmotický gradient nebo také koncentrační spád,

HYPERTONICKÁ dehydratace: je stav, kdy se snižuje objem mimobuněčné i vnitrobuněčné tekutiny.

Příčiny:

• Malý přísun čisté vody při jejím nedostatku. Dochází k tomu při extremních teplotních podmínkách a velkém energetickém výdeji bez adekvátní náhrady te-kutin. Dále mohou takto trpět lidé, kteří nemohou přijímat tekutiny z různých patologických příčin.
• Ztráty hypotonické tekutiny při horečkách, průjmech, cukrovce.
• Některá ledvinná onemocnění.

Projevy: jsou přítomny známky dehydratace buněk, tj. žízeň, pokles tělesné hmotnosti, apatie, neklid, halucinace. Jazyk je suchý, tonus kůže snížen, zvýšená teplota. Nakonec dochází k poruchám vědomí, křečím, event. i bezvědomí, tachykardii (zvýšena akce srdeční), hypotensi, rozvoji šoku.

ISOTONICKÁ dehydratace: je izolovaná ztráta izotonické tekutiny mimobuněčné tekutiny. Vnitrobuněčná tekutina se nemění.

Příčiny:

• Ztráty tekutin z trávicího ústrojí (zvracení, průjem, atd.).
• Krvácivé stavy.
• Velké pocení.
• Rozsáhlé popáleniny.
• Použití saluretických diuretik.
• Některá ledvinová onemocnění.
• Rychlá tvorba výpotků,

Projevy: únava, apatie, poruchy vědomí až bezvědomí, zvýšená akce srdeční, pokles krevního tlaku, rozvoj šoku.

HYPOTONICKÁ dehydratace: je snížená mimobuněčná tekutina a zvýšený objem buněk, tedy objem vnitrobuněčné tekutiny.

Příčiny:

• Ztráty soli (při některých ledvinových onemocněních, nedostatečnosti nadledvin, poruchách centrální nervové soustavy, vysoké dávky diuretik, dlouhodobé neslané diety).
• Hrazení větších ztrát tekutin pouze vodou (při zvracení, průjmech, sportovních výkonech, práci v horku).

Projevy: pokles krevního tlaku, ortostatické poruchy, poruchy plnění žil, studená cyanotická (namodralá) kůže což svědčí pro nebezpečí rozvoje šoku, snížený tonus tkání.

Správné hospodaření s vodou, mikroživinami (minerály, vitaminy) a s energíi je proto prvním předpokladem zdraví a výkonnosti člověka, tím více to platí pro každého sportovce. Znamená to použití správného nápoje ve správném množství, složení a ve správný čas, to znamená ve správnou dobu před, během a po sportovním výkonu.

Vhodnou volbou nápoje je možné poskytnout organismu, ať již při fyzické nebo psychické námaze potřebné množství tekutin, energie, vitaminů, iontů, stopových prvků a tím v co nejkratší době odstranit únavu, překonat a obnovit optimální kondici. Toto poskytují speciální nápoje s obsahem iontů (iontové nápoje), vitaminů (vitaminové nápoje), energetické nápoje.

Je důležité vědět jaký nápoj zvolit před, během a po výkonu. Určitě nelze souhlasit s tvrzením některých výrobců, že jejich nápoj je universální. Universální iontový nápoj neexistuje.

Některá pravidla pitného režimu:

Běžná populace by měla samozřejmě přijímat dostatečné množství tekutin, což činí 2,5 I - 3 l/ den, při letním počasí podle teplot a době strávené na slunečním svitu až 5 I. Přitom stačí pít džusy naředěné minerálkou v poměru 1 díl džusu a 2 - 3 díly vody nebo minerálky. Lepší je minerálka, protože doplňuje i důležité ionty a to hlavně sodík a magnesium. Nutno podotknout, že stačí vypít 1 - 1,5 l minerálky za den, zbytek může být voda nebo nějaké vitaminové nápoje.

Pro sportovce nastává obtížnější situace, protože musí volit mezi několika druhy nápojů a to podle času, typu výkonu, klimatických podmínek apod.

Sportovní iontový nápoj a jeho hodnocení podle:

• Osmolarity nebo koncentrace iontů, rozeznáváme hypertonické nápoje - mají větší koncentraci iontů než krev, isotonické - mají stejnou osmolaritu jako krev a hypotonické - mají nižší koncentraci než krev. Hypotonické nápoje mají dnes velkou oblibu a jsou považovány za nejlepší. Vstřebatelnost iontů z hypotonického nápoje je dobrá a nepůsobí žádné zažívací potíže jako nápoje s velkou náloží iontů.
• Obsahu iontů - poměr jednotlivých iontů v nápoji je velice důležitý. Každý iontový nápoj by měl obsahovat tyto ionty: sodík, draslík, hořčík, vápník, chlór, fosfor.
• Poměru jednotlivých iontů - poměr jednotlivých iontů určuje, vhodnost nápoje před, při a po výkonu. Před a při výkonu by měl být poměr sodíku : draslíku 3 - 4 : 1; sodíku : draslíku plus hořčíku a vápníku 3 : 1; po výkonu by měl být poměr sodíku ku draslíku 1 : 3 - 4
• Formy minerálních látek v nápojích -ionty se nacházejí ve sportovních nápojích v různých formách, např. chloridů, uhličitanů, fosforečnanů, síranů, organických sloučenin (aspartátů, glukonátů, laktátů, atd). Za nejlepší formu jsou dnes považovány tzv. cheláty. I když říci, že cheláty jsou naprosto nejlepší by nebylo správné. Rozhodující pro formu v jaké je minerál dodáván by měla být jeho vstřebatelnost. Dnes se ukazuje, že pro každý minerál je vhodná jiná forma sloučeniny pro podání ústy.
• Obsahu energetických substrátů a stimulantů - nápoje, které obsahují vysoké procento energetických složek se nazývají nápoje vysokoenergetické. Nápoje s nízkým procentem energetických složek se nazývají nízkoenergetické. Jako energetické složky se dnes používají hlavně jednoduché sacharidy (glukóza, fruktóza, maltodextriny), dalšími zdroji energie mohou být tzv. MCT oleje (tuky se středně krátkým řetězcem). Jako další vysokoenergetické látky lze použít slabé organické kyseliny sukcináty (jantarany) a citráty.

V silových sportech lze vysokoenergetické nápoje aplikovat před výkonem pro naplnění energetických rezerv pro vlastní výkon a po výkonu na doplnění energetických ztrát vzniklých při intenzivních silových trénincích.

Pro vytrvalostní sportovce jsou energetické nápoje důležité již při výkonech, které trvají dlouhou dobu a samozřejmě po výkonu na doplnění energetických ztrát.

Nízkoenergetické nápoje jsou vhodné pro rekreační sportovce, ženy a všechny ty, kteří nechtějí dodávat tělu dodatečnou energii nebo chtějí redukovat svoji tělesnou hmotnost.