VYHLEDAT

Jsou známé ve formě několika naftochinonových v tucích rozpustných derivátů, značených indexy K1, 2, 3. Vitamín K, který je nazýván též protikrvácivým vitamínem, je nezbytný pro správnou srážlivost krve. K1 - je syntetizován rostlinami, K2 - vzniká v tlustém střevě činností mikrobiální střevní flóry.

Podporuje srážlivost krve, brání vnitřnímu krvácení, léčí krvácení z nosu a omezuje silné menstruační krvácení.

Zdroje: tolice vojtěška, jogurt, špenát, hlávkové zelí, vaječný bílek, slunečnicová jádra, semena sóje, řasy, rybí a saflorový tuk, hovězí játra. V menší míře jej obsahují libová masa, hrášek, mrkev, brambory.

Příjem vitamínu K se děje potravou, přičemž podmínkou je přítomnost žlučových kyselin ve střevě. Alimentárně získané hypovitaminózy nejsou známy, protože prakticky celá potřeba fylochinonu je kryta produkcí střevní flórou. Teprve, když se střevní flóra poškodí, objeví se skutečná hypovitaminóza krvácivostí.

Vše, co mění bakteriální flóru, může narušovat vitamín K: rentgenové a ostatní záření, zamořené ovzduší, některé léky (např. orální aplikace antibiotik, acylpyrinu) a mražená jídla.

Vitamíny skupiny K jsou citlivé na různé alkálie a kyseliny.

Denní dávka pro dospělého zdravého člověka se pohybuje okolo 300 mikrogramů. Zvýšenou potřebu mají kojenci.

Nedostatek vitaminu K vede k hemorrhagíim (výlevům krve do tkání) a to pro vzniklou poruchu srážení krve v důsledku většího poškození jater, při poruchách vstřebávání, při dlouhodobém užívání sulfonamidů nebo salicylátů. Nedostatek vitamínu K způsobuje zpomalení srážlivosti krve, krvácivost (např. z nosu), a nedostatek krevních destiček. Pomáhá rovněž proti trombóze věnčitých cév.

Předávkování vitamínem K může vést k anémíi, k pocení nebo k návalům do hlavy. Důležité je, že interferuje s mnohými léky. Pacienti, jež jsou léčeni antikoagulačními léky, musí dbát při konzumaci ryb na to, aby byly čerstvé. Ryby, pokud se počínají kazit, obsahují vysoké množství vitamínu K.